Bylo pondělí 13. 6. zhruba 11 hodin dopoledne, když jsme se dostavili na místo konání kurzu přežití 2022. Hned ze začátku jsme se seznámili se striktními pravidly a vyrazili na menší výběh po okolí.
Naším prvním úkolem bylo si zapamatovat určité body po cestě, nejednou se nám během týdne hodily. Po obědě proběhlo náhodné rozlosování do cihel (skupinek po 4), každá cihla taky dostala svého vlastního velitele, u prvních ročníků se jednalo o pětilitrový barel, u druháků o desetilitrový. Tento barel jsme museli brát všude s sebou, a to každý den, celý týden. Potom už nás čekal odpolední program. Nás prváky konkrétně sestavování vlastních nosítek, které musí unést jednoho člena cihly a velitele. Dále jsme s těmito nosítky na čas závodili, například přes vodu a jiné překážky a nejpomalejší cihla musela celou cestu opakovat. Ve 22 hodin byla večerka a my jsme se všichni těšili do postelí, ovšem zhruba o hodinu později se opět ozvala píšťalka na nástup a nás čekal noční program. Pro pondělní noc byla tím programem stezka odvahy.
Úterní ráno začalo jak jinak než pořádnou rozcvičkou a vydatnou snídaní. Našim dopoledním programem byl poté orientační běh, při kterém se ne jedna cihla ztratila, nakonec jsme ale všichni dorazili v pořádku do cíle. Po poledním klidu nás následně čekalo 7 stanovišť, kde jsme soutěžili v naší fyzické zdatnosti, jednalo se o kliky, sedy lehy, angličáky, skok do dálky, člunkový běh, výdrž pod vodou a předklon. Nejlepší cihly byly poté odměněny sladkou odměnou. Úterním nočním programem byla noční střelba a pak se zhruba jedna polovina prváků vydala na noc pod širákem. Tato skupina se taky následně vyhnula rozcvičce, a to kvůli tomu, že zaspala.
Ve středu se už u řady z nás začal podepisovat nedostatek spánku, i tak jsme ale jeli dál. Dopoledne jsme se od pana učitele Zemana dozvěděli něco o tom, jak se maskovat v přírodě a následně jsme si sami zkusili někoho zamaskovaného najít. Řeknu vám, není to vůbec jednoduché. Po obědě nás čekal branný závod, který si pro nás připravili bývalí čtvrťáci naší školy. Následně nás druháci učili, jak si v tichosti předávat během chůze lehátka se zátěží. Zhruba o půlnoci jsme se totiž vydali na Svatou Annu a během cesty jsme si předávali co 100 kroků lehátka s barely. V cíli nás poté čekal závod, první ročníky proti druhým ročníkům, každá skupina běžela kolem kopce, ale v opačném směru. Byl to vyrovnaný závod, ale první ročník nakonec vyhrál a druhý ročník měl jako trest nést zpět do tábora nejen svoje lehátko, ale i lehátko prváků.
Čtvrteční dopoledne bylo kvůli předešlé noci v celku odlehčené, čekala nás totiž přednáška od Vězeňské služby z věznice ve Valdicích. O to náročnější ovšem byl odpolední program, kterým byl Sparťan. Členové všech cihel při něm museli překonat mnoho překážek, například plazení v úzkých prostorech, rochnění se v bahně, střelba, hod granátem a mnoho dalších disciplín, které prověřily naši fyzickou zdatnost. Večer už se nesl v uvolněnějším duchu, poseděli jsme u ohně s kytarou a klobásami.
Páteční ráno už se stačilo jen sbalit a hurá domů.
No a co říct na závěr? Přestože to byl fyzicky i psychicky velmi náročný týden, zvládli jsme to všichni spolu jako jeden tým, a navíc jsme si to všechno i užili.
Aneta Bartošová, 1BC1
