English version


Střední průmyslová škola chemická Pardubice

Archiv autora: Ivan Hudeček

Vyzvědač z chemické školy nejlepším školním časopisem ve východních Čechách

Školní časopis Vyzvědač SPŠCH Pardubice se stal vítězem 16. ročníku soutěže Školní časopis Pardubického a Královéhradeckého kraje. V kategorii Časopisy a noviny vydávané studenty gymnázií a středních škol – tvořené pouze studenty středních škol nenašli jeho tvůrci přemožitele a zajistili si tak postup do celostátního kola.

„Úspěch v soutěži považuji za výbornou zpětnou vazbu o kvalitě časopisu. Ačkoliv čísel nebylo mnoho, co do námětu, obsahu a grafického zpracování jsme, myslím si, každý v redakční radě učinili maximum. Proto jsem moc rád, že si to podobně myslí i porotci soutěže,“ reaguje na úspěch šéfredaktor časopisu Marek Kalvoda z třídy 4B. „Do časopisu jsme se snažili vybrat pro studenty co nejvíce zajímavá témata, s tím, že mnohá z nich se nás bezprostředně týkají. Doplnění ´hlavního tématu časopisu´ o různá dotazníková šetření bylo také skvělou inovací, která se, jak doufám, porotcům rovněž zalíbila,“ dodává.

Soutěž Školní časopis roku je celostátní postupová soutěž, otevřená pro všechny, kteří vydávají časopisy nebo noviny v tištěné i elektronické podobě pro své spolužáky a kamarády. Ve Střední průmyslové škole chemické Pardubice se podařilo vytvořit skutečně kvalitní redakční radu, která navázala na předchozí (rovněž úspěšný) redakční tým a vnesla do přípravy jednotlivých čísel nové neotřelé nápady. „Naše vzájemná spolupráce probíhala opravdu dobře. Každý z nás, bez výjimky, sice někdy doháněl termín uzávěrky, to ale neznamená, že nakonec neodvedl dobrou práci. Komunikace, a to včetně té s panem učitelem Ivanem Hudečkem jako supervisorem, probíhala naprosto bez problémů. Výhodou také bylo, že valnou většinu redakční rady tvořili spolužáci z jedné třídy,“ hodnotí dosavadní práci Marek Kalvoda.

Nepřekvapí, že členové redakční rady patří ve škole k žákům, kteří jsou zapojeni do dalších školních i mimoškolních aktivit. „Sám jsem za školní rok 2021/2022 absolvoval tři mobility v rámci programu Erasmus+ a dohromady jsem strávil pět týdnů v zahraničí. Proto vím, jak je náročné skloubit cestování, školní povinnosti a přípravu časopisu,“ říká Vojtěch Kudr, který má v redakční radě na starost grafickou přípravu časopisu.

Podle učitele Ivana Hudečka existuje předpoklad, že žáci své zkušenosti, získané při přípravě časopisu, využijí v dalším studijním i profesním životě. Svědčí o tom i slova Marka Kalvody: „Vzhledem k plánované akademické dráze si myslím, že práce v redakční radě mi rozhodně dala spoustu nových zkušeností a organizačních schopností, které v budoucnu využiji, ať už při vědecké, pedagogické či publikační činnosti.“ A podobně to vidí i Vojtěch Kudr: „Práce v redakční radě mi pomohla k prohloubení mých schopností a k získání některých nových. Jedním z největších přínosů pro mě bylo rozvinutí organizace času, což pro mě bylo naprosto klíčové, abych byl schopen zvládnout veškeré úkoly. Dále mohu vyzdvihnout komunikaci a práci s lidmi. Všechny dovednosti zajisté budu moct využít v mém dalším studentském životě, ale myslím, že zcela zásadní budou pro mě v mém budoucím profesním životě, poněvadž bych rád pracoval v průmyslovém odvětví, kde organizace času, komunikace a případná koordinace je na denním pořádku.“

Zároveň se přimlouvá za kontinuitu v práci redakce a zachování časopisu. Svým následovníkům vzkazuje: „Určitě nadále udržujte časopis při životě, nemusíte se bát časopis posunout zase na další úroveň a trochu experimentovat. Určitě bych nadále tvořil pestrý obsah, který má přesah i dále než za hranice naší školy. Neměli byste se bát vyjádřit svůj názor a v rozumné formě vyjádřit kritiku nějaké problematiky. Osobně bych viděl prostor pro nové rubriky, které by se mohly zaměřit více na naše učitele, možnosti studia a práce po maturitě nebo by mohly zmapovat různé zájmové kroužky u nás ve škole. Důležité je, aby nadále tvořili časopis studenti pro studenty.“ Jak říká další členka redakční rady Adéla Míková, příprava Vyzvědače je zábava, ale také poměrně tvrdá práce. „Doporučovala bych to lidem se zápalem pro věc, ať už jsou to grafici nebo rádi píší,“ vzkazuje svým následovníkům Adéla a Marek Kalvoda dodává: „Pokračujte v dobré práci a časopis dělejte obsahově co možná nejpestřejší. Nebojte se zabrousit do sociálně citlivých témat, projevit svůj názor či se nebát i slušné kritiky a nesouhlasu. Od toho dle mého skromného názoru studentské časopisy jsou a na to se zapomíná. Žijeme v demokratické společnosti, kde je svoboda slušného slova zaručena. Pozor ale na ověřování informací, citace a stabilní základnu v kvalitních zdrojích. Hoaxy a lživé informace totiž vypadají na první dobrou dost hezky.“

Mezinárodní veletrh kadeřnictví a kosmetiky Mondial Coiffure Beauté v Paříži

Žákyně oboru Kadeřník ze Střední průmyslové školy chemické Pardubice se spolu se svými učiteli snaží držet krok se světovými trendy. Pravidelně se proto účastní mezinárodního veletrhu kadeřnictví a kosmetiky Mondial Coiffure Beauté v Paříži. Nejinak tomu bylo ani letos v září.

Setkat se naživo se světoznámými kadeřníky a bárbery a nahlížet jim pod ruce při jejich práci byl pro budoucí kadeřnice nevšední zážitek. „Vidět jsme mohly různé techniky barvení, holení vousů a mnoho typů dámských i pánských střihů. Také jsme měly možnost zakoupit pomůcky pro naši kadeřnickou praxi a na výběr bylo mnoho značek vlasové kosmetiky,“ říká jedna z účastnic zájezdu do francouzské metropole Tereza Kulichová ze třídy 3K1.

Součástí zájezdu byla samozřejmě i prohlídka města a jeho památek. Výprava z pardubické chemické školy postupně navštívila Panthéon, Lucemburské zahrady, Notre – Dame, Justiční palác, Ste – Chappele, Radnici a Centre Georges Pompidou, Les Halles, Kostel St-Eustache, Zahrady Tuileries či Place de la Concorde. Snad nejzajímavější památkou byl pro žákyně Louvre, kde si mohly prohlédnout nejznámější obraz Mony Lisy od Leonarda da Vinciho. Další program zavedl účastnice zájezdu až do třetího patra dominanty Paříže – Eiffelovy věže, odkud se jim naskytl úchvatný výhled na centrum města, a nechyběla ani plavba lodí po řece Seině. „Po skončení plavby nás čekala prohlídka Vítězného oblouku, Invalidovny, Sanzelize a Montmartu, proslulého životem mnoha významných umělců, dnes pochopitelně plného různých stánků s občerstvením a suvenýry. Na samotném vrcholu tohoto kopce jsme nakonec navštívily i baziliku Sacré – Coeur,“ vzpomíná Tereza Kulichová a jedním dechem dodává: „Z tohoto zájezdu si odvážíme mnoho krásných vzpomínek a veletrh nám byl velkou inspirací pro naši budoucí kadeřnickou profesi.“

Z činnosti ´bezpečáků´ chemické školy v Pardubicích

Žáci oboru Bezpečnostně – právní činnost Střední průmyslové školy chemické Pardubice ve spolupráci s VS věznice Pardubice organizovali na letošním Retroměstečku v Pardubicích ukázku zásahu proti vzpouře vězňů převážených vězeňským autobusem.

V úterý 20. září 2022 se v prostorách Střední průmyslové školy chemické v Pardubicích uskutečnil workshop, jehož součástí bylo seznámení žáků s jednotlivými službami Policie ČR a vykonání fyzických testů k přijetí k policejnímu sboru.

Hasičský stadion SPČH Pardubice hostil Středoškolské mistrovství republiky v požárním sportu

Ve středu 27. dubna 2022 po vynucené dvouleté pauze uspořádala Střední průmyslová škola Pardubice ve spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů Pardubice-Polabiny už páté Středoškolské mistrovství ČR v požárním sportu. Tentokrát se klání ve sportovním areálu školy uskutečnilo v jednodušším formátu, jelikož se nesoutěžilo ve štafetách a soutěž se zvládla během jednoho dne.

Velké poděkování organizátorů patří všem, kteří soutěž jakkoliv podpořili (např. Krajské sdružení hasičů Pardubice, Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje a další), ale především pak firmě Explosia a.s., která se stala generálním partnerem této soutěže.

V kategorii ženy předvedla nejrychlejší požární útok děvčata ze SPŠ Hranice, která v celkovém pořadí obsadila 2. místo. Bronz v útoku i v celkovém pořadí brala děvčata z Gymnázia Chotěboř a středoškolskými mistryněmi ČR v požárním sportu se stala děvčata ze Střední zdravotnické školy Hranice.

Do celkových výsledků se započítávalo i umístění v běhu na 100 m s překážkami. Zde zvítězila s časem 17:76 Eliška Navrátilová (Obchodní akademie a Hotelová škola Třebíč) před Johankou Vaculíkovou (SOŠ a SOU Neratovice) a Annou Bendovou (Sportovní gymnázium Pardubice).

V kategorii mužů bylo nejúspěšnější družstvo ze Střední školy Semily, druhé místo obsadili borci domácí SPŠCH Pardubice a bronzové medaile si odvezla Střední škola polytechnická České Budějovice. Ovšem nejrychlejší útok předvedli muži se Střední školy Strážnice.

Ve „stovkách“ nejcennější kov vybojoval domácí Zdeněk Kalous (SPŠCH Pardubice), stříbrnou medaili si odvezl Matyáš Amler (SŠ Semily) a bronzovou získal Tomáš Novotný (SŠ polytechnická České Budějovice).

Družstva žen i mužů, která se umístila na stupních vítězů, mají právo startovat na Otevřeném akademickém mistrovství ČR v požárním sportu, které se bude konat 4.–5. května 2022 v Ostravě. Tak jim držme palce, aby se v konkurenci vysokoškoláků neztratila!

Žáci chemické průmyslovky pomáhají ukrajinským běžencům

Do pomoci ukrajinským uprchlíkům, kteří hledají útočiště před důsledky ruské invaze u svých západních sousedů, se v Pardubicích zapojili také žáci Střední průmyslové školy chemické Pardubice. Kromě sběru starého papíru, jehož výtěžek ve výši 10 440 Kč byl odeslán na účet Oblastní charity Pardubice, nebo sbírky pro ukrajinské maminky s dětmi, pomáhali žáci oboru Požární ochrana při stěhování nábytku a úklidu prostor na rohu Machoňovy pasáže na třídě Míru, které aktuálně využívá Úřad práce ČR k administraci a výplatě humanitárních dávek ukrajinským běžencům.

Podle Mgr. Oldřišky Černé, ředitelky odboru NSD Kontaktního pracoviště Pardubice Krajské pobočky Úřadu práce ČR v Pardubicích, byli žáci chemické školy při přípravě prostor nepostradatelnými pomocníky. Nebytové prostory, ve kterých bývala donedávna kavárna, byly Úřadu práce ČR na dobu tří měsíců vypůjčeny Rozvojovým fondem Pardubice, a.s.

Dalších osm čtyřčlenných skupin žáků oboru Bezpečnostně právní činnost i nadále pomáhá při zajišťování administrace humanitárních dávek cizincům s dočasnou ochranou. Cizinci s dočasným vízem, kteří se zdržují na území České republiky, mohou na základě speciálního zákona v měsíci, v němž jim vízum bylo uděleno, čerpat humanitární dávku ve výši 5 tisíc korun. O tuto dávku lze žádat osobně nebo elektronicky prostřednictvím speciální aplikace. Žáci chemické školy pomáhají žadatelům z řad ukrajinských běženců nejen s uvedenou aplikací, ale také s vyplňováním formulářů, kopírováním cestovních pasů či tlumočením. Denně toto pracoviště obslouží dvě až tři stovky takových žadatelů.

Žáci chemické střední školy zachraňovali osoby z havarovaného vozidla

Žáci třetího ročníku Střední průmyslové školy chemické Pardubice – oboru Chemik požární ochrany, který je zaměřen na vzdělávání žáků v profesním směru hasič výjezdové jednotky, absolvovali na počátku února plánovaný výcvik v části studia věnované vyprošťování osob z havarovaných vozidel. V letošním roce se výcvik uskutečnil ve spolupráci s kolegou učitelem odborných předmětů partnerské střední školy z norského Trondheimu.

Specifikem letošního výcviku bylo v této souvislosti předání zkušeností a dílčí nácvik problematiky havárie vozidel s hybridním pohonem a elektropohonem, se kterými mají norští hasiči vzhledem k pokročilému přechodu od spalovacích motorů k elektropohonům osobních vozidel rozsáhlé zkušenosti. Ačkoli byl výklad problematiky kolegou z Norska veden v anglickém jazyce, žáci se rychle zorientovali v odborné terminologii a celý jednodenní program rozdělený do dvou částí (teoretické a praktické) byl proveden v dynamickém tempu s množstvím zodpovězených dotazů.

V rámci praktické činnosti se projevila také silná motivace žáků třetího ročníku ukázat zahraničnímu lektorovi co vše se již v rámci studia naučili a jak pokročili v praktické činnosti při takticko-technických činnostech při vyprošťování. Norský lektor byl příjemně překvapen vysokou úrovní teoreticko-praktických znalostí českých studentů.

Výuka problematiky vyprošťování osob z havarovaných vozidel je začleněna do školního vzdělávacího programu v tomto záchranářském oboru v několika ročnících a je součástí předmětů Technické prostředky požární ochrany, Řešení mimořádných událostí, Technický výcvik a Údržba požární techniky.

V krajském kole soutěže Amavet se představí hned tři projekty z chemické průmyslovky

Do krajského kola Festivalu vědy a techniky pro děti a mládež v Pardubickém kraji, které se uskuteční v březnu tohoto roku v pardubickém Ideonu, postoupili ze Střední průmyslové školy chemické autoři všech tří projektů přihlášených do okresního kola. 

Žákyně čtvrtého ročníku Michaela Hricinová si vybrala téma nabízené Univerzitou Pardubice. Na projektu s názvem Imunochemické biomarkery toxicity využitelné při testech na roupici Enchytraeus crypticus pracuje celý rok pod vedením Ing. Kateřiny Hrdé Ph.D. z Ústavu environmentálního a chemického inženýrství, Fakulty chemicko-technologické. „Téma mě zaujalo. K biologii jsem měla vždycky blízko a tento obor mě baví dodnes. Naším cílem je zavedení nové metody pro testy toxicity, která by byla založena na imunitní odpovědi. Tato metoda by mohla být citlivější než doposud známé testy toxicity prováděné s jinými druhy kroužkovců. Domníváme se, že po expozici toxickou látkou proběhne v organismu imunitní odpověď, a chceme sledovat změnu počtu imunitních buněk (jako biomarker toxicity),“ vysvětluje studentka. Nový biomarker navíc příznivě ovlivní cenu a rychlost testů toxicity škodlivých látek v dlouhodobém hledisku, což umožní efektivnější kontrolu množství těchto látek unikajících do přírody – do vody či do půdy.

Žák třetího ročníku Jan Švec zkoumá reakce halogenvodíkových kyselin s 1,8-bis(dimethylamino) naftalenem (tzv. proton sponge). „Zaujalo mě, že protonová houba je organická superbáze, takže má velkou afinitu k H+ iontům. Dá se jí využít v průmyslu jako vychytávače těchto iontů, fluoridu pak v organické chemii jako fluoračního činidla, s jehož pomocí lze do látek dodávat flourid. Teoreticky by tak mohly být dostupnější plasty s obsahem fluoru nebo fluoridu. Ještě nás ale čeká další výzkum, abychom to mohli potvrdit,“ vysvětluje student, kterého k hlubšímu zájmu o tento obor přivedla jeho učitelka chemie na základní škole v Cerekvici nad Loučnou Dagmar Kunkelová. Pod jejím vedením uspěl i v celostátní soutěži Hledáme nejlepšího mladého chemika, v které obsadil 11. místo. Vedoucími jeho soutěžní práce jsou Prof. Ing. Aleš Růžička, Ph.D. a Ing. Petr Švec, Ph.D. z Katedry obecné a anorganické chemie, Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Srovnání efektivity požárních hlásičů se věnují žáci druhého ročníku oboru Požární ochrana Adam Klimek a Daniel Gregor. Pod vedením učitele Norberta Rabase popsali ve své práci různé typy požárních hlásičů, které fungují na různém principu nebo se zařazují do tzv. Elektronické požární signalizace (EPS). V praktické části pak testovali hlásiče dodané několika sponzorskými firmami. „Tyto hlásiče testujeme v laboratorních podmínkách, a to tím způsobem, že pod nimi zapálíme různé látky, které mohou v domácnosti zahořet a měříme čas, za jak dlouho na nebezpečí zareagují,“ komentují postup svého projektu a dodávají: „Čím dražší hlásič, tím přesnějších výsledků dosahujeme. Signalizace je o několik málo vteřin rychlejší. Čím levnější hlásič, tím nižší odolnost; při testech byl jeden hlásič vlivem tepla zničen. V průměrných výsledcích hlásiče identifikovaly všechny hořící látky. Investice do těchto zařízení se tedy odvíjí od jejich výdrže a výkonnosti. Nejlevnější hlásiče mají záruku od 2 do 5 let, dražší hlásiče mají záruku až 10 let.“ Technologie je dlouhodobě vyvíjena a stále se zdokonaluje. Žáci se rozhodli testovat kouřové hlásiče, které fungují na principu přerušení neutrálního stavu v komoře s infračerveným zářením.„Buď je tam nadměrné množství světla nebo naopak menší prostupnost prostředí vlivem částic vzduchu v prostředí diody. Existují ale také hlásiče plamenné detekující změny teplot, hlásiče nebezpečných plynů nebo ještě více propracované multisenzorické hlásiče,“ upřesňují.

Výsledky svého projektu chtějí využít při studiu na střední a posléze i na vysoké škole, pokud se v dalším studiu zaměří na oblast prevence či represe, kde se témata ohledně identifikace zahoření objevují často. Informování veřejnosti považují za přínosné. „Ačkoliv máme požární hlásiče na dobré úrovni, lidé si je nechtějí do domácností pořizovat. Připadá jim to zbytečné nebo si nechtějí narušovat estetický vzhled interiéru. Prostřednictvím našeho projektu se snažíme ukázat, že nám požární hlásiče jsou schopné zachránit majetek a často i život,“ uzavírají.

Z okresních kol postoupili do krajského kola autoři 6 projektů v kategorii Junior a 20 projektů v kategorii Středoškoláci.

Budoucnost vzdělávání je v moderních technologiích

Střední průmyslová škola chemická Pardubice hostila na začátku ledna konferenci věnovanou budoucnosti vzdělávání v oblasti využívání moderních technologií ve výuce. Za účasti člena Rady Pardubického kraje pro oblast školství Josefa Kozla, pracovníků odboru školství a krizového řízení, zástupců Institutu ochrany obyvatelstva a společnosti RMI škola představila postupný plán digitalizace a zavádění nových technologií do výuky, seznámila přítomné s výhodami 3D tisku i s pokračujícími projekty DIOS a FightARs.

Konference přispěla k vzájemnému informování, propojení a sdílení zkušeností a nápadů,“ hodnotí význam setkání ředitel školy Jan Ptáček. „Jde například o výměnu poznatků při využívání dronů, které vlastní nejen Krajský úřad Pardubického kraje, ale začíná je, zatím v omezené míře, používat i naše škola. Nejdále je v tomto směru Institut ochrany obyvatelstva, který má vlastní letku schopnou pomocí termokamery monitorovat požářiště a odhalit případné další ohnisko. Naše škola je zapojena do mezinárodního projektu na využívání rozšířené reality ve výuce. V projektu DIOS je pro využití holografických brýlí připravován scénář k výuce žáků v chemické laboratoři, další zařízení slouží realizátorům podobného projektu s názvem FightARs věnovaného výcviku hasičů v simulačním prostředí. Nabízí se tu spolupráce s firmou RMI, která může tuto technologii pro rozšířenou realitu uplatnit při diagnostice závad na zařízení u svých zákazníků prostřednictvím vzdálené konzultace. Představili jsme také technologii 3D tisku, která dnes umožňuje využití kompozitních materiálů, vzhledem k obsahu uhlíkových vláken zaručujících pružnost či pevnost tištěných součástek,“ upřesňuje Jan Ptáček.

Z pohledu Institutu ochrany obyvatelstva je podle jeho ředitele Františka Pauluse ve využívání virtuální a rozšířené reality spatřován významně mocný nástroj pro zvyšování připravenosti výkonných složek. „Značný potenciál lze ale také identifikovat ve vztahu k rozvoji připravenosti obyvatelstva. Díky VR řešením lze opakovaně procvičovat například činnosti vysoce specifické a tedy nákladově velmi náročné, nebo činnosti vysoce rizikové, a to zcela bezpečně. Zatímco využitelnost virtuální reality lze spatřovat především ve zvyšování úrovně připravenosti, technologie AR mají potenciál využitelnosti ve fázích prevence (např. interaktivní vizualizace mapových podkladů, bezpečnostně významných objektů), připravenosti (např. V rámci štábních cvičení) i odezvy (např. zásahová přilba vizualizující prostřednictvím AR klíčové informace pro taktickou úroveň zásahu). Naší snahou je na tyto technologické možnosti reagovat a přinášet řešení využitelná v podmínkách České republiky“, doplňuje František Paulus.

Své hodnocení přidává také krajský radní Josef Kozel: „Jsem rád, že se školy snaží jít moderním technologiím naproti a spolupracují s dalšími školami i firemním sektorem na projektech, které dávají smysl. Jelikož jde doba stále kupředu a i poslední roky ovlivněné covidovou pandemií nám ukázaly, že se školství musí adaptovat na online způsoby výuky a podobně, považuji za nezbytné, aby se žáci s moderní technikou dostatečně seznámili už na střední škole.“

Připomeňme, že uvedené projekty jsou realizovány v rámci programu Erasmus+ KA202 Strategická partnerství pro odborné vzdělávání (rozvoj inovací). V řešitelském týmu jsou kromě programátorů ze soukromé IT školy na Kypru a pracovníků výukového střediska SBG Drážďany také škola a výukové centrum pro moderní technologie z nizozemského Arnhemu, střední škola zabývající se programováním a 3D tiskem ze Slovinska (u projektu DIOS), střední škola ze slovenské Žiliny, výcvikové středisko hasičů z Litvy a vysoká škola bezpečnostních složek z Estonska (u projektu FightARs). Projekty budou pokračovat dalšími mobilitami – FigtARs koncem února v Litvě a DIOS v jarních měsících na Kypru.

Učitelé motivují žáky k otužování

Pandemie onemocnění způsobené koronavirem a řada vládních opatření přijímaných po celém světě přiměla lidi, kteří se odmítají vzdát léčivých účinků přírody, k úvahám, co dělat pro posílení své přirozené imunity. Znovu sobě i ostatním připomínají, že součástí zdravého životního stylu nejsou jen správné stravovací návyky, pohyb v přírodě či každodenní život bez stresu, ale také pravidelné otužování. Ve Střední průmyslové škole chemické Pardubice působí mnoho pedagogů, kteří si svůj život bez blahodárného účinku ledové vody na svůj organismus již nedovedou představit. Blahodárné návyky se navíc snaží přibližovat i svým žákům a motivovat je ke stejnému způsobu péče o vlastní zdraví.

Ilustrační foto Ivan Hudeček

Nechme promluvit jednoho z těchto učitelů, Eduarda Macků:

Proč se otužuji? Důvodů je několik. Motivovaly mě především životní příběhy dvou lidí. Jeden se jmenoval Vincenz Priessnitz a druhý Wim Hof. A dále pak můj odmítavý postoj ke konzumnímu řešení zdravotních problémů, vnucovaný lidem v dnešní komerční společnosti.

Ve vztahu k chladu jsem měl dlouhá léta zažité názory mých rodičů a prarodičů:

Pořádně se oblékni, venku je zima, ať nenastydneš.“

Vezmi si šálu a čepici, nebo prochladneš a budeš nemocný.“

V tom tričku nastydneš a dostaneš zápal plic.“

Přesto mě otužování mnoho let přitahovalo. Obdivoval jsem horolezce, kteří v mrazivém počasí slézali himalájské vrcholy. S mými kamarády horolezci jsem mnohokrát spal v zimě v noci ve sněhu bez stanu ve sněhovém záhrabu. Při sportu, který se jmenuje „canyoning“ jsem trávil dlouhé hodiny v neoprenovém obleku v ledově chladné vodě horských potoků. Často jsem si dával ráno studené sprchy. K tomu pravému „otužování“, kdy člověk vleze do díry vysekané v ledu a celý se ponoří do ledové vody, jsem se ale nikdy neodhodlal. Až v loňském roce…

Už od nepaměti se traduje, že chladivá čerstvá pramenitá voda má léčivé účinky. V 19. století žil v Jeseníkách syn rolníka Priessnitze, který se jmenoval Vincenz. V 17 letech utrpěl vážný úraz. Nešťastnou náhodou se dostal pod kola vozu plně naloženého obilím. Přivolaný lékař konstatoval, že svým zraněním buď podlehne, nebo zůstane až do smrti mrzákem. Mladý Priessnitz se ale začal sám léčit pomocí mokrých zábalů, podobně jak tehdy bylo zvykem léčit domácí zvířata. Během jednoho roku se sám zcela vyléčil. Postupně začal léčit pomocí chladné vody, vlhkých zábalů a chladivých lázní různá onemocnění kloubů, jako je dna, revmatismus, ochrnutí, dále pak onemocnění jater, žlučníku, zažívací potíže a dokonce i některá nervová onemocnění.

V roce 1831 zřídil Priessnitz lázeňský ústav „lázně Jeseník“, kde používal své vodoléčebné metody, jejichž základem bylo pocení v suchém zábalu, pití chladné vody a polévání ledovou vodou.

Dodnes se používají jeho léčebné metody, které jsou velmi účinné, přestože dnešnímu člověku připadají primitivní, zastaralé a zdlouhavé.

Na malém pomníčku, který stojí v lázních Jeseník, jsou vyryta slova Vincenze Priessnitze:

Chceš-li dosáhnout u živého organismu vlhkého tepla nebo svěží síly, pak pomysli na chladnou vodu, která jako největší léčivý činitel ve spojení s dietou, pohybem a čistým vzduchem tvoří přírodní léčebnou metodu. Proto neklesej na mysli a důvěřuj této jedině pravé léčivé síle, když tě ohrožují náhlá nebo vleklá onemocnění.“

V roce 1959 se v Nizozemí narodil Wim Hof. Člověk, kterého od dětství přitahovala zima a chlad. Tvrdí, že člověk, jako nejdokonalejší organismus, který kdy vznikl na Zemi, má neuvěřitelné schopnosti. Ty se ale, díky své cestě za pohodlím, blahobytem a konzumním způsobem života, odnaučil využívat. Jen s pomocí své psychiky, vhodného dýchání a působení chladu dokáže sám vyléčit spoustu různých onemocnění. Vypracoval svou vlastní metodu, jejíž pravidelné praktikování zlepšuje imunitu, má pozitivní vliv na léčbu autoimunitních onemocnění, stimuluje a zlepšuje metabolismus, redukuje chronický stres a snižuje výskyt zánětů a infekcí v těle.

Wim Hof je držitelem mnoha rekordů zapsaných v Guinnesově knize. Vystoupil například na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro jen v šortkách, zaběhl bos půlmaraton za polárním kruhem, strávil 112 minut v sudu obsypán kusy ledu, na jeden nádech uplaval více než 60 metrů pod ledem, vystoupil jen v letním oblečení bez kyslíkové láhve do výšky 7000 m. n. m. na Mt. Everest…

Někteří lidé se na něj dívají jako na hříčku přírody, jako na něco abnormálního a zcela výjimečného. On sám ale tvrdí, že tyto jeho, pro normální lidi zcela nepochopitelné výkony, je schopen s využitím svých skrytých sil a možností zopakovat téměř každý člověk.

Pokud uvěříte názorům těchto dvou lidí a začnete s otužováním, tak vám dám několik rad:

Největší úsilí vás bude stát překonání své vlastní pohodlnosti, lenosti a změna konzumního přístupu ke svému zdraví.

Začněte nenásilně třeba každodenními ranními sprchami. Nejprve teplou vodou, kdy na sebe na závěr sprchování pustíte chladnější a pak úplně ledovou vodu. Postupně prodlužujte délku sprchování ledovou vodou až na několik minut. Pravidelně přitom zhluboka dýchejte. Nestůjte na místě, ale přešlapujte a točte se dokola. Po týdnu přidejte k pravidelné ranní sprše i sprchování ledovou vodou večer před spaním.

Jestliže je venku sníh, můžete se projít jen v lehkém oblečení bosýma nohama ve sněhu. Nemějte strach. Vsadím se, že nedostanete žádnou rýmu ani kašel. Nic ale nepřehánějte. Za nějakou dobu vám to všechno začne být příjemné.

Zhruba po 2 týdnech budete připraveni na svůj první ponor venku v ledové vodě. Zpočátku třeba jen na minutu. Po vynoření vás začne polévat horko. To je asi nejpříjemnější pocit z celého otužování. Říká se, že je návykový. Nespěchejte pak ale s osušováním a oblékáním. Zhluboka pravidelně dýchejte a pohybujte na vzduchu nohama i rukama. Několik minut se hýbejte. Můžete si i jen tak v plavkách zaběhat v chladném mrazivém vzduchu. Teprve potom se otřete a oblékněte. Je dobré mít připravený horký čaj a několikrát se napít. Určitě se neubráníte třesu. I zkušeným otužilcům se občas chvěje brada nebo ruce.

Otužovat se můžete každý den. Vhodný je ale interval obden. Postupně prodlužujte dobu ponoru do ledové vody. Můžete plavat a nebo, pokud vás velmi zebou ruce, tak jen stát ve vodě na místě a dlaně rukou mít nad hladinou. Klidně si vezměte i čepici. Doporučuje se být tak dlouho ve vodě, jaká je její teplota. Kolik °C, tolik minut.

Postupem času zkusíte třeba po prvním ponoru a krátkém rozcvičení ještě druhý ponor. To vše je jen na vás. Nechoďte ale nikdy do ledové vody sami.

Návrat vašeho těla do úplného normálu může trvat zpočátku i déle než hodinu. Postupně se tato doba bude neustále zkracovat a nakonec zmizí i prvotní třes.

Přes léto vaše úspěchy v otužování vymizí, takže příští rok na podzim budete začínat postupně znovu.

Pokud chcete ještě nějakou další motivaci k otužování, tak si pusťte jeden krásný český film, který se jmenuje „Bába z ledu“.

Nestorem otužování byl svého času také MUDr. Ladislav Nicek z Olomouce

Pardubická chemická škola je zapojena do evropského projektu on-line vzdělávání

Zdaleka ne pouze epidemická opatření nařizovaná v jednotlivých evropských státech v souvislosti s šířícím se onemocněním Covid-19 stojí za jednoletým projektem zaměřeným na on-line vzdělávání. Distanční forma vzdělávání je totiž dlouhodobě bez ohledu na současnou situaci v celém světě nedílnou součástí efektivního vzdělávacího procesu. Výměně zkušeností je věnován jednoletý projekt zaměřený na on-line vyučování, do kterého je kromě škol z Kypru, Turecka, Norska a Estonska zapojena také Střední průmyslová škola chemická Pardubice.



Na sklonku minulého roku se v Norsku uskutečnila projektová schůzka. „Zajímavých nápadů zde bylo plno, některé nejsou ani tak o vyučování v době koronavirové, ale o tom, jak moderní technologie v běžné výuce využívat. Třeba při výuce v laboratořích, kdy si žáci mohou přes QR kód načíst videonávod k jednotlivým přístrojům. Komunikační platformy, možnost vysílat přes kameru reagující na hlasy účastníků, to jsou věci, které by nás mohly posunout zase o kus dál,“ konstatuje ředitel školy Jan Ptáček.



Schůzka se uskutečnila ve městě Roros vzdáleném zhruba tři hodiny jízdy vlakem od Trondheimu. Historické město se pyšní bohatou historií a i díky svým dřevěným stavbám se stalo vhodným místem pro natáčení rodinného filmu Pipi Dlouhá punčocha z roku 1969, který vznikl podle knižní předlohy spisovatelky Astrid Lindgrenové. „Školu v Rorosu navštěvuje zhruba dvě stě žáků, kteří se vzdělávají v několika různých oborech, jako jsou automechanik, stavař či zdravotní sestra. Na rozdíl od nás si v Norsku školy píší projekty samy, komise pak vyhodnocuje ty nejlepší, které následně stát podpoří. Tento systém motivuje školy k tomu, aby se snažily ty úspěšné dohnat,“ vysvětluje Jan Ptáček. Podle něj je i v České republice cestou k úspěchu především chuť pedagogů nové technologické možnosti ve vyučování využívat. „Vzpomeňme si na koronavirus, kdy mnoho z nás nemělo chuť vrhnout se do on-line výuky. Když některý z žáků vyjížděl na dlouhodobou stáž, obtěžovalo nás, že musíme vytvářet individuální studijní plán a vymýšlet, jak k němu dostat veškeré informace. V tuto chvíli už to takový problém není. Za dva roky koronaviru jsme se mnohému naučili a jsme v tomto směru o kus dál. Je jen škoda, že k tomu musela přispět až pandemie,“ dodává ředitel školy.



Už nyní je jisté, že spolupráce partnerských škol zapojených do uvedeného projektu pomůže nastartovat proces profesního rozvoje učitelů, snad také úspěšně a ve vysoké kvalitě integrovat on-line výuku a hodnocení a v neposlední řadě motivovat studenty, aby byli aktivní v procesu učení, vybavení dovednostmi, které jim pomohou k úspěchu v jejich budoucím zaměstnání a zvýší jejich atraktivitu pro národní i mezinárodní trh práce.