English version


Střední průmyslová škola chemická Pardubice

Archiv autora: Ivan Hudeček

„Kdo upadl a vstal je silnější než ten, kdo pád nikdy nezažil,“ říká Eduard Macků

Součástí školního časopisu Střední průmyslové školy chemické Pardubice Vyzvědač jsou rovněž rozhovory s vybranými učiteli. Jedním z nich je také pan učitel Eduard Macků, který se o své pedagogické i životní zkušenosti podělil se současnými žákyněmi Nelou a Kristýnou.

Z jakého důvodu jste se rozhodl pro profesní dráhu učitele?

Jsem učitelem už 36 let. V době, kdy jsem začínal učit na naší střední škole, byli učitelé ve společnosti velmi vážení lidé. Na volná místa učitelů na školách se vždy hlásilo velké množství uchazečů. Začal jsem dělat práci učitele, protože mě bavila práce s mladými lidmi a byl jsem na ni pyšný. Přišel jsem na školu jako mladý inženýr s poměrně velkými znalostmi a zkušenostmi z praxe. Několik let jsem předtím pracoval v Synthesii Pardubice. Tehdy to byla velká továrna, ve které pracovalo téměř 10 tisíc lidí. Nejprve jako dělník, pak jako samostatný výzkumný pracovník a nakonec ve funkci odborného asistenta ředitele podniku. Moje žena a její rodiče byli učitelé a i já jsem chtěl zkusit práci pedagoga.

Vaše nejoblíbenější vzpomínka na Vaše studium?

Studoval jsem také naši chemickou průmyslovku. Tenkrát to ale byla poměrně malá škola, kde se všichni žáci i učitelé znali. Měla něco málo přes 200 studentů. Dnes jich má tolik, jako je obyvatel ve větší vesnici… Vybavuje se mi jedna krásná vzpomínka na naši školu, ale až z prvního semestru vysoké školy. Přišel jsem na zkoušku z obecné anorganické chemie. Měl mě zkoušet pan profesor Horák. U zkoušek postrach mezi studenty. Spousta studentů u něj zkoušku neudělala. Dal jsem mu index. Otevřel ho, pak se na mě podíval a zeptal se: „Vy jste studoval zdejší průmyslovku?“ Odpověděl jsem, že ano. A on na to: „Tak to asi budete chtít jedničku.“ Odpověděl jsem opět, že ano. Bez zkoušení mi ji napsal do indexu a řekl mi, že mohu jít. Takovou pověst tehdy měla naše škola…

Vaše nejlepší vzpomínka z ´chemičárny´?

Těch hezkých vzpomínek je spousta a já si netroufám nějakou označit jako nejlepší. Jedna mi ale zůstane v paměti asi natrvalo. Vracel jsem se ze školy domů. Na kraji Pardubic mi zvonil telefon. Volala mi maminka jedné mé žákyně. Že prý její dceři telefonovala spolužačka a vedla přitom takové divné řeči, jako kdyby se s ní loučila. Rozešla se prý se svým klukem a je z toho nešťastná…. Otočil jsem se a jel zpátky do školy. Zapnul jsem počítač a našel na tu mou žákyni telefonní číslo. Telefon mi nebrala. Zkusil jsem zavolat její matce. Bohužel také bezvýsledně. V osobních údajích mé žačky jsem naštěstí našel telefonní číslo na babičku. Ta mi telefon vzala. Vylíčil jsem jí své obavy o život naší žákyně. Babička bydlela ve stejném městě. Ihned se jela podívat do nedalekého bytu na svoji vnučku. Našla ji v bezvědomí. Spolykala spoustu nějakých prášků. Zavolala tedy záchranku. Nakonec všechno dobře dopadlo. No… a dnes má tahle moje žákyně krásnou, asi desetiletou dceru, žije šťastným životem a občas si spolu píšeme na facebooku.

Co byste doporučil studentům naší školy?

Našim studentům bych doporučil, aby se nikdy nevzdávali. Aby v každé situaci dál bojovali. A pokud se jim bude zdát, že prohrávají, tak to je jen malý krok vzad, který musí člověk udělat, aby vzápětí udělal další krok vpřed. Kdo upadl a vstal je silnější než ten, kdo pád nikdy nezažil. Jo… a také bych jim doporučil, aby si vážili toho, že mohou studovat. Zatím pořád ještě zadarmo. Moc takových příležitostí už v životě mít nebudou.

„Učitelské povolání se má dělat s láskou,“ říká Alena Volejníková

Součástí školního časopisu Střední průmyslové školy chemické Pardubice jsou rovněž rozhovory s učiteli. Jedním z nich je také paní učitelka Alena Volejníková, která se o své pedagogické i životní zkušenosti podělila s bývalými žáky Eliškou a Janem.

Na začátek bychom se vás chtěli zeptat, co Vás přivedlo k chemii?

V době, kdy jsem chtěla studovat na střední škole, byli u moci komunisté a já jsem pocházela z “politicky nespolehlivé” rodiny. Chemická průmyslovka byla jediná škola, na kterou jsem se mohla dostat. I když oba moji rodiče pracovali v Synthesii jako chemici, nezvolila bych si toto povolání. Chtěla jsem být lékařkou nebo botaničkou a vždycky jsem směřovala spíše na gymnázium. Na vysokou školu jsem se díky dobrým studijním výsledkům dostala bez přijímacích zkoušek. VŠCHT v Pardubicích jsem začala studovat v roce 1980. Na střední škole jsem měla zaměření analytická chemie a na vysoké škole jsem si vybrala specializaci technická fyzikální a analytická chemie.

A jak se za vás vůbec takové předměty vyučovaly?

Dá se říct, že skladba předmětů byla stejná, pouze se neučil předmět výpočetní technika, protože v té době počítače nebyly. Výpočetní techniku jsme měli až na vysoké škole. Jediný počítač byl v jedné velké místnosti, do které jsme neměli přístup. Pouze jsme připravovali děrné štítky, které jsme předávali obsluze počítače. Co bylo jiné, byly laboratoře se čtyřhodinovou dotací. Škola neměla takové přístrojové vybavení, jako má dnes. Daleko více se využívaly klasické metody, měli jsme předmět chemické rozbory, dělali jsme například rozbor cementu, pájky a hnojiva. A málem jsem zapomněla na předmět branná výchova. Učili jsme se nasazovat plynovou masku, hod granátem a spoustu dalších užitečných věcí, které nás měly připravit na útok imperialistů.

Proč analytická chemie?

Tehdy byly na této průmyslovce pouze dva obory. Jeden byl analytický a druhý technologický. Byla jsem zařazena do třídy se zaměřením na analytickou chemii.

A co byste vzkázala dnešním žákům?

V životě přijdou větší starosti, než máte ve škole. Až budete mít rodiny a budete stát na vlastních nohou, tak přijdete na to, že spokojený život je složitá věc. Že pětka ve škole není tak strašná, že jsou daleko horší věci, se kterými budete v životě bojovat. Dále bych chtěla vzkázat žákům, že pokud se dostanou do situace, že neví, jak dál, je dobré si nechat od někoho pomoci. Vždycky existuje někdo; rodiče, učitel, výchovný poradce nebo psycholog. Vždy existuje nějaké řešení. Také si myslím, že se vyplatí na sobě pracovat, vzdělávat se. Mám ráda, když se na sebe lidé usmívají a jsou k sobě slušní.

Slyšela jsem, že je tady několik učitelů, které jste učila. Kdo to například je?

Učila jsem pana ředitele Ptáčka, v roce 1992 byl ve druhém ročníku. Učila jsem ho na analytickou chemii a laboratoře. Také jsem byla místopředsedkyní jeho třídy u maturitní zkoušky. Učila jsem taky paní Burešovou. Byla velmi dobrou žákyní. Byla jsem třídní učitelkou pana Leinwebera. Několik mých současných kolegů bylo mými spolužáky na střední škole – paní Ing. Souradová, pan Ing. Macků a paní Ing. Šedová.

Jakými zásadami se ve své pedagogické praxi řídíte?

Vždycky jsem se snažila učit žáky tak, jako bych učila svoje vlastní děti, snažila jsem se o co největší míru pochopení a vzbuzení zájmu pro předmět. Nikdy jsem nechtěla přistupovat k žákům jako k soupeřům nebo k lidem, které chci ztrapnit. Učitelské povolání se má dělat s láskou. Ač učím již více než 30 let, tak vím, proč tady stále jsem a co chci žákům předat. To, co máme v hlavě, nám nikdo nevezme. Mám ráda, když se na sebe lidé usmívají a jsou k sobě slušní.

Youtubeři dotočili Smetanu. Padla poslední klapka filmu Neslyším Ničeho

Uplynulo několik měsíců od první klapky a filmový projekt Neslyším Ničeho již zažívá finální úpravy ve střižně. Nyní se dotáčí poslední záběry a film bude zcela hotov. Filmová produkce 11:11 production z Pardubic tak zdárně spěje se svým projektem k cíli. 

Prvními diváky z řad veřejnosti se ještě před samotným dokončením snímku stali žáci vybraných prvních ročníků Střední průmyslové školy chemické Pardubice v rámci náhradního programu v době maturit. Na závěr projekce mohli formou hlasování vyjádřit své hodnocení výkonu jednotlivých herců, scénáře či dějové linie příběhu.

Slavný český skladatel Bedřich Smetana v tomto roce slaví hned dvě kulatá výročí. V březnu uplynulo 200 let od jeho narození a v květnu si připomínáme 140 let od jeho úmrtí. Jsou toho plná média. Smetana zní na pódiích koncertních či divadelních a jeho věhlas se z naší malé země šíří celým světem.

Netradiční formu zpracování života Bedřicha Smetany inicioval pardubický hejtman Martin Netolický. Ve spolupráci s režisérem Vítem Mazánkem a producentem Lukášem Blažkem vznikl celovečerní film Neslyším Ničeho, který do smetanovských oslav i vod vnesl neotřelý vítr. „Bedřich Smetana je český fenomén. Je mi ctí, že jsem byl osloven hejtmanem Pardubického kraje panem Martinem Netolickým, abychom prostřednictvím filmu projevili úctu tomuto litomyšlskému rodáku,“ říká hrdě filmový režisér Vít Mazánek.

Film je pojat tak, aby oslovil i mladé publikum. Ve filmu se prolínají dobové scény se současností. Během příběhu se divák zábavnou formou dozví o životě Bedřicha Smetany, aniž by musel sledovat dokument. Několik scén bylo natočeno i v místech, kde se skladatel během svého života opravdu vyskytoval. “Chceme naším projektem oslovit také mladé publikum, aby Smetanu neznalo jen jako někoho, kdo složil Vltavu,” vysvětluje netradiční formu zpracování producent Lukáš Blažek. “Záběry našeho Smetany v tanečním klubu, komentáře youtuberů při jejich tvorbě, to vše už reakce publika vyvolalo. O našem díle se hovoří, lidé jsou zvědaví a to nás těší,” doplňuje.

Žáci chemické školy se předpremiéry v aule pardubické univerzity zúčastnili i z dalšího důvodu. Studenti oboru Bezpečnostně-právní činnost totiž při natáčení některých scén tvořili komparz, jeden z tvůrců filmu, Adam Urbanec, je navíc absolventem pardubické chemické průmyslovky. Slavnostní premiéra filmu „Neslyším Ničeho“ bude součástí programu mezinárodního festivalu Smetanova Litomyšl 2024. V distribuci se objeví na podzim tohoto roku.

Učitelé z Bosny a Hercegoviny čerpali zkušenosti na chemické škole v Pardubicích

Sdílení dobré praxe a know-how ve výuce chemie bylo hlavním cílem projektu Erasmus+ Capacity Building „Zlepšení kvality výuky chemie v OVP v Bosně a Hercegovině“ (ChemTeach). V týdnu od 8. do 12. dubna 2024 hostily střední odborné školy chemické v Bratislavě a v Pardubicích sedm učitelů chemie z Bosny a Hercegoviny – pedagogů z univerzity, gymnázia, technické a lékařské školy.

„Nejprve kolegové ze tří středních škol a jedné univerzity z Banja Luky (Bosna a Hercegovina) navštívili Střední odbornou školu chemickou Bratislava, aby se ponořili do způsobů, jakými Slováci na úrovni odborného vzdělávání vyučují chemii. Během prvních dvou dnů se věnovali porovnání učebních osnov chemie, revidovaným obsahovým a výkonovým standardům v odborných chemických studijních programech na Slovensku a seznámili se též s programem pracovních stáží ve firmách i s celkovou spoluprací v oblasti trhu práce,“ říká projektová manažerka Justina Pluktaite. Pozornost byla věnována také významu mimoškolních aktivit – např. chemické olympiádě nebo podobným soutěžím a soutěžím odborných dovedností, digitálním nástrojům využívaným v partnerských školách a na Slovensku. „Slovenští hostitelé prezentovali také metodu CLIL uplatňovanou v chemii a v odborných předmětech, účastníci analyzovali propagační aktivity vedoucí k náboru nových studentů a přesvědčili se též o způsobech sledování uplatnění absolventů v praxi. Stručně analyzovali shody a rozdíly v legislativě upravující práci mladistvých s nebezpečnými chemickými látkami a sdíleli osvědčené postupy při zavádění udržitelných / zelených aktivit a celkového přístupu ve vzdělávání,“ dodává Justina Pluktaite.

Tatáž skupina pedagogů z Bosny a Hercegoviny následně navštívila Českou republiku. Ve Střední průmyslové škole chemické Pardubice hosté navštívili laboratoře pro forenzní, analytickou či organickou chemii, instrumentální analýzu, chemické inženýrství, biologickou laboratoř a pracoviště pro kriminalistická cvičení. „Byly prezentovány imerzivní technologické pedagogické aspekty výuky chemie a všichni účastníci měli možnost si poznatky ověřit v praxi. Postupně vyzkoušeli nástroje rozšířené (smíšené) virtuální reality, uplatnění tabletů ve výuce, stručně se seznámili s možnostmi a výhodami 360stupňových videí ve vzdělávání. Protože všichni účastníci byli učitelé chemie, měli šanci stát se na chvíli studenty a vidět část toho, jak jejich čeští kolegové motivují mladé studenty ke studiu chemie v rámci tzv. Chemické show,“ doplňuje Justina.

Kromě všech výše uvedených aktivit a témat si bosenští kolegové vytvořili silnější pouto se svými protějšky z České a Slovenské republiky, což může do budoucna napomoci další spolupráci a sdílení poznatků z pedagogické činnosti.

„Kolegové z Bosny a Hercegoviny plánují aktualizovat národní učební osnovy chemie. Vhled do problematiky a inspirace, které nasbírali za tak krátkou dobu (5 dní) na Slovensku a v České republice, jsou proto velkou inspirací. Je to jeden z kroků, který pomáhá dosáhnout jejich cíle a zároveň jedna z aktivit, kterou všechna konsorcia projektových partnerů plánují realizovat v rámci tříletého projektu (2023-2026),“ dodává Justina Pluktaite.

Projekt je financován Evropskou unií. Názory vyjádřené jsou názory autora a neodrážejí nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.

Analýza kvality vína či kinetika růstu skleněných krystalů slavily úspěch

Žáci chemické průmyslovky postoupili v soutěži AMAVET do národního kola

Ondřej Metelka a Radek Jíša, žáci čtvrtého ročníku Střední průmyslové školy chemické Pardubice, postoupili se svými projekty do národního kola Festivalu vědy a techniky pro děti a mládež pořádaného společností AMAVET.

Projekt Ondřeje Metelky na téma Analýza kvality a zjištění obsahu těžkých kovů ve vínech byl zahájen na odborné stáži Erasmus+ v Severní Makedonii pod vedením prof. Dr. Biljany Balabanové, dokončen byl následně na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice pod vedením doc. Ing. Lenky Husákové, Ph.D. a Ing. Radovana Metelky, Ph.D. „V rámci projektu jsem se seznámil s novými přístroji, s jejichž pomocí jsem se zabýval příslušnými metodami v oblasti analýzy kvality vína. V experimentální části byly stanovovány SO2, redukující cukry, těkavá a celková kyselost ve víně, pH, suchý extrakt a obsah alkoholu. Dále bylo měřeno celkem 53 prvků v 9 vzorcích vína pomocí hmotní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem. Byly statisticky vyhodnoceny a porovnávány hodnoty mezi různými bílými, červenými a růžovými víny z různých zemí pomocí akreditovaných metod a přístroje ICP MS,“ říká k průběhu projektu úspěšný žák. Cílem jeho práce bylo zjistit, jak moc důležitá je kvalita vína z chemického hlediska. To bylo přitom ověřeno hned několika metodami. „Během experimentální analýzy bylo dokázáno, že vína obsahují těžké kovy. Prokazatelně nejvíce těžkých kovů se vyskytovalo ve vínech červených. Největší roli při stanovování výsledků přitom hrály teplotní podmínky, místo a způsob pěstování hroznů,“ upřesňuje Ondřej. Kvalitu vína a obsah těžkých kovů ovlivňuje zacházení se samotnými přístroji a zároveň příčinou zhoršení kvality jsou špatné hygienické podmínky. Správné postupy pěstování a přidávání specifických aditivovaných látek jsou tak pro každého vinaře či vinařskou společnost nepostradatelné. „Podle místa původu bylo dle výpočtu možné zjistit, jestli se určité vzorky ve svých koncentracích přibližují ostatním vzorkům jiných druhů vín v rámci téže země,“ dodává Ondřej, pro kterého je účast v národním kole velkou motivací do budoucna. „Více takových projektů mi může poskytnout cenné zkušenosti v oblasti chemie. Uvidíme, jaké budou nabídky či možnosti na vysoké škole, ale určitě bych se znovu do nějakého projektu rád zapojil,“ uzavírá.

Radek Jíša svoji práci realizoval na Katedře fyzikální chemie Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice, konkrétně u Ing. Jaroslava Bartáka, Ph.D. (výzkumná skupina prof. Málka studuje podchlazené taveniny a sklotvorné materiály). „Konkrétně jsem se zabýval zejména kinetikou růstu krystalů v systému chalkogenidového skla (GeSe2)0,3(Sb2Se3)0,7. Měřil jsem kinetická data pomocí infračervené mikroskopie a zaznamenával jsem velikost krystalů v závislosti na čase (při různých teplotách). S pomocí kinetických dat, která jsem naměřil, a dat z literatury (viskozita – měřena na Univerzitě Pardubice, teploty tání), jsem počítal růstový model kolmého růstu. Dále jsem u toho mého systému počítal aktivační energii a pomocí rentgenové difrakční analýzy určoval složení krystalické fáze, tedy jaké má chemické složení,“ popisuje svůj výzkum Radek. Jednalo se o základní výzkum, u kterého se zkoumají podobná skla, výsledkem práce je výše zmíněný růstový model, který ukazuje, jak rychle rostou krystaly v závislosti na teplotě. „Pro zpracování tohoto materiálu na tom hodně záleží, když to bude chtít nějaká firma využít, teplota při zpracování pro ni bude podstatná,“ zdůrazňuje Radek. Uvedené materiály se využívají ve fotovoltaice jako aktivní materiál na výrobu elektřiny, v optice pro výrobu optických součástek, zejména čoček pro infračervenou oblast, nebo i v elektronice, kdy se z nich dělají přepisovatelné disky. „Využití plyne zejména z růstového modelu, protože materiál se musí zpracovat za určité teploty do určitého tvaru, proto se musí zahřát a zpracovatel materiálu musí vědět, kam až si to může dovolit zahřát, aby mu to šlo tvarovat a zároveň to nezačalo už krystalizovat, protože krystaly by zničily optické vlastnosti materiálu. A zároveň u disků je zase chceme tak, aby se zakrystalizovaly za nižší teploty, proto využití volíme podle růstového modelu,“ upřesňuje Radek, pro kterého je prezentace výsledků projektu další cennou zkušeností. „Zkouším mluvit o poměrně už velmi odborném tématu před odbornou porotou, která má mnohdy záludné otázky. Zároveň se tak zlepšuji ve svých vyjadřovacích schopnostech, a to i v angličtině, a samozřejmě mi to pomůže i při obhajobě odborné práce při ústních maturitách, protože o tomto tématu jsem toho již říkal mnohokrát hodně. Naučil jsem se, jak funguje vědecká práce, jak ji napsat, jak se vyhodnocují data, v průběhu soutěže jsem potkal další účastníky, kteří prezentovali své projekty, a tak jsem si rozšířil obzory o další témata,“ hodnotí osobní význam soutěže Radek, který se chce fyzikální chemii věnovat i v budoucnu.

Na pořadatelské a strážní službě při MS v biatlonu se podíleli i žáci chemické průmyslovky

Po jedenácti letech se světový šampionát biatlonistů vrátil do Vysočina arény v Novém Městě na Moravě. Vůbec poprvé se do organizace mistrovství světa zapojili žáci Střední průmyslové školy chemické Pardubice.

Žáci 3. ročníku oboru Bezpečnostně právní činnosti zde od 6. do 18. února společně s bezpečnostní agenturou Čechymen vykonávali pořadatelskou a strážní službu. Celkem 57 žáků a žákyň, v doprovodu 6 členů pedagogického sboru, zabezpečovali kontrolu vstupu do areálu závodiště, objekt pro VIP hosty i závodníky.

Žáci v průběhu svého působení na této mezinárodní prestižní akci tvořili dvě skupiny, kdy každá skupina pracovala na místě jeden týden. „Ze strany pořadatelů, organizátorů a vedoucích pracovníků společnosti Čechymen byli naši žáci hodnoceni velice kladně, a to i přes skutečnost, že v průběhu celého mistrovství bylo velice nepříznivé počasí a žáci společně s pedagogy plnili úkoly ve velice složitých klimatických podmínkách,“ říká vedoucí předmětového týmu Karel Koubík.

Soutěži Mladý kriminalista dominovali žáci pořádající chemické školy

Tým ve složení Aneta Kratochvílová, Martina Macháčková a Kateřina Volejníková zvítězil se ziskem 175,5 bodů v 8. ročníku celorepublikové soutěže Mladý kriminalista. Klání mezi školami, které v České republice vyučují bezpečnostně právní obory, se uskutečnilo 21. listopadu 2023 v prostorách Střední průmyslové školy chemické Pardubice.

„V letošním roce se soutěže zúčastnilo celkem sedm škol, přičemž každá z nich mohla přihlásit jedno tříčlenné družstvo v libovolném složení,“ vysvětluje jeden z organizátorů soutěže Martin Bárta. „Soutěž je však poměrně náročná, takže převážná většina soutěžících byla ze 4. ročníků,“ dodává.

Test z kriminalistiky, kriminalistická fotografie, odhad vzdálenosti a určování azimutu, první pomoc při úrazu elektrickým proudem, antropologická identifikace osob, překonávání cylindrické vložky, střelba airsoftovou pistolí, nabíjení zásobníku v časovém limitu a daktyloskopická identifikace osoby – to byly soutěžní disciplíny, v kterých mohli soutěžící získat body jako družstvo nebo jako jednotlivci. Tyto body se následně započítaly do celkového počtu bodů družstva. Druhé místo obsadil tým ISŠ Moravská Třebová ve složení Miroslav Malach, Filip Šikula a Sára Tmějová se ziskem 123,5 bodů, na třetí příčce skončil tým SPOŠ Dvůr Králové nad Labem ve složení Terezie Hawlová, Martin Jirman a Veronika Špičáková se ziskem 123 bodů.

„V některých disciplínách byla výkony velmi vyrovnané. Týmy na prvních třech místech obdržely z rukou ředitele školy Jana Ptáčka věcné ceny, diplomy, medaile a poháry. Vítězům gratulujeme a všem děkujeme za účast. Budeme se těšit na setkání v příštím roce,“ uzavírá Martin Bárta.

Soutěže se zúčastnily školy BPA Ostrava, ISŠ Moravská Třebová, SPŠCH Pardubice, BPA Malé Svatoňovice, STŠ Most, Euroškola Česká lípa a SPOŠ Dvůr Králové nad Labem.

Žáci sestrojili v EDUbusu elektrický obvod s vodíkovým článkem

Za žáky a pedagogy Střední průmyslové školy chemické Pardubice přijel v úterý 28. listopadu 2023 EDUbus. Jedná se o součást projektu tzv. EDUteamu, který se snaží motivovat učitele k tomu, aby si ve výuce vyzkoušeli nové technologie a postupy. Tématem zhruba hodinových lekcí pro tři třídy třetích ročníků a skupinu pedagogů byly tentokrát tipy na možnosti využití termokamer a seznámení s Horizon Energy Boxem, tedy jakýmsi balíčkem pro výuku o obnovitelných zdrojích energie.

„Cílem je ukázat, že v současném světě sice budeme většinou pouze uživateli techniky a konzumenty informací, ale je důležité mít představu o základních procesech a principech, na kterých náš svět stojí a které jsou v polytechnice využívány,“ říkají realizátoři projektu, kteří v programech pro střední školy kladou před žáky otázky a úkoly, k jejichž zodpovězení musí použít hlavu, ruce a své zkušenosti. „Sledujeme zjednodušenou linii: Problém – hypotéza – návrh řešení – realizace – zpracování výsledků,“ dodávají.

Také při odpolední lekci čekal na učitele především technických předmětů úkol sestrojit elektrický obvod s vodíkovým článkem, kde je vstupní surovinou destilovaná voda. „V sestaveném obvodu měříme velikost proudu a napětí pomocí PASCO měřáků. Data jednotlivých skupin zadáme do cloudu, aby je všichni měli k dispozici. Program ukazuje možné propojení práce studentů s moderním zařízením a sdílení dat pro další zpracování,“ vysvětluje lektor Jiří Havlík, který je zároveň ředitelem EDUteamu. Pomocí termokamer Lab IR, Flir a Fluke si „cestující“ mohli ověřit, jak dlouho zanecháváme teplotní stopu, kolik tepla se odráží od okolních předmětů nebo jak vidět přes neprůhledné folie.

“Technologie nemohou a neměly by nahradit klasickou výuku. Ale vzhledem k posunu technologií napříč celou společností a všemi obory nemohou před jejich využitím školy zavírat dveře. Mají-li připravit žáky a studenty na budoucí život v moderním světě, měly by moderní technologie začlenit do vzdělávacího procesu. Všechny naše projekty si kladou jediný cíl – pomoci kolegům a školám s touto nelehkou výzvou,” říká Jiří Havlík. Další zastávkou EDUbusu bude hned zítra zemědělská škola v Čáslavi.

Žáci oboru Kadeřník ve vlásenkárně Východočeského divadla Pardubice

Žáci a pedagogové Střední průmyslové školy chemické Pardubice – oboru Kadeřník obnovili spolupráci s Východočeským divadlem v Pardubicích. Návštěvy v zázemí divadelní scény v uplynulých letech znemožňovala covidová opatření.

Šestnáct žáků druhého ročníku spolu se třemi stážistkami z Litvy, které ve škole působily v rámci programu Erasmus+, se ve vlásenkářské dílně seznámilo s uměním vlásenkářů a nahlédlo do zákulisí divadelní scény. „Žáci se věnovali pod dohledem zkušených pracovnic divadla mytí a úpravě paruk, výrobě pramenů vlasů či tvorbě umělých knírů,“ říká učitelka odborné výchovy Renata Vyskočilová. „Vyráběli masky pro dětské divadelní představení, pohádku Dvanáct měsíčků, s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem jednotlivých ročních období, rohy pro postavy čertů či svatozáře pro anděly,“ dodává s tím, že další formy spolupráce se připravují.

Vojáci z vojenských letišť usedli znovu do školních lavic

První dva z celkem šesti náčelníků laboratoří pohonných hmot Armády České republiky absolvovali ve Střední průmyslové škole chemické Pardubice měsíční kurz Chemik – laborant. Tomáš Raitmajer z vojenského letiště v Náměšti nad Oslavou a Miloš Vocl z letiště v Čáslavi se v rámci Národní soustavy kvalifikací věnovali pod vedením šesti zkušených pedagogů teoretické přípravě i práci v laboratoři. Kurz úspěšně zakončili koncem minulého týdne závěrečnými zkouškami.

„Přestože se účastníci kurzu do školních lavic vrátili po více než třiceti letech, jejich výsledky při závěrečné zkoušce by jim mohli závidět i žáci třetího ročníku, pro které je výuka denním chlebem,“ nešetří chválou ředitel školy Jan Ptáček. „Stejně tak dosažené výsledky v laboratoři zasluhují uznání, když se například jejich výpočty při ověření dvěma metodami od sebe nelišily,“ dodává. Oba dospělí žáci, kteří mají původně stavební, respektive elektrotechnické vzdělání, se v určitých momentech stali zároveň učiteli, když svým vyučujícím předávali praktické vědomosti získané při rutinní laboratorní práci s jednotlivými druhy paliv a olejů na svých vojenských letištích. Škola tak při poskytování profesních kvalifikací nezískává pouze finanční prostředky, ale také cenné poznatky z praxe.

Pardubická chemická škola v průběhu školního roku v rámci programu Národní soustavy kvalifikací zvýší profesní kvalifikaci zhruba padesáti lidem.