třídy 2PO a 2POB(PO)

 

Naše škola provádí praktický výcvik studentů – budoucích hasičů, s obsahovou náplní, která nemá na středních školách v České republice obdoby.

Díky znalostem, zkušenostem, ochotě a především odvaze učitelů naší školy, se podařilo vytvořit program dvoudenního praktického výcviku, který je na středních školách v České republice zcela unikátní. V jeho průběhu se učitelé snaží svým studentům předat maximum znalostí a dovedností, kteří oni sami získali dlouholetým provozováním horolezecké činnosti, záchrany z divoké vody, průvodcovskou činností v horách a působením v profesích záchranářů, instruktorů a pracovníků ve výškách. Program praktického výcviku učitelé vytvořili v roce 2016, kdy poprvé ověřovali jeho reálnost při zachování všech bezpečnostních zásad.
Praktický výcvik je jednou z částí odborné praxe, jejíž absolvování je pro naše studenty oboru PO ve 2. ročníku povinné. Uskutečnil se ve dvou dnech a skládal se ze dvou částí, které proběhly na dvou různých místech.

Náplní 1. části praktického výcviku bylo získání jistoty při pohybu ve výškách a nad volnou hlubinou, zdokonalení se v lezeckých dovednostech a v používání technických prostředků pro pohyb ve výškách a záchranu osob. Výcvik probíhal na zajištěné lezecké cestě, tzv. „via ferratě“ „Vodní brána“ vedoucí skalní stěnou vypínající se více než 50 m nad řekou Jizerou u Semil poblíž turisticky známé „Riegrovy stezky“. Při tomto výcviku se stěnou pohybovalo současně až 20 studentů individuálně jištěných tlumiči pádů a dalšími prostředky pro bezpečný pohyb ve výškách. Na závěr výcviku všichni studenti slanili 50m úsek skalní stěny až na její úpatí.

Náplní 2. části praktického výcviku byla záchranná činnost z vodního prostředí, konkrétně záchrana tonoucího pomocí gumového člunu, řešení kritických situací při použití člunu, nácvik skoků záchranářů do neznámé vody a záchrana tonoucích z divoké vody. Tento výcvik probíhal na jezu řeky Jizera v Malé Skále.

Učitelé, kteří výcvik zajišťovali, doufají, že si studenti z tohoto praktického výcviku odnesli nejen spoustu nevšedních zážitků, ale také velké množství poznatků a praktických dovedností, které v budoucnu uplatní u HZS při záchraně lidských životů.

Ing. Eduard Macků

První dva prokazatelně jarní dny (19. a 20. března) strávili hasiči zajímavou exkurzí v Moravskoslezském kraji, v Ostravě, kam možná, až se jim podaří zvládnout maturitní zkoušku, povedou jejich další studijní kroky. Po pohodové cestě s příjemnou snídaní za hubičku vlakem Regio Jet (museli jsme vyrazit už před sedmou ranní) a následném dopoledním courání se centrem Ostravy (v proslulé „Stodolní“  teprve likvidovali následky předchozí noci) jsme „šalinou“ přes celou Ostravu dorazili do budovy FBI. Pro nezasvěcené – na Fakultu bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské Ostrava. Tam se nás ujala samotná paní prorektorka a snažila se tak trochu přesvědčit potencionální zájemce o studium na této fakultě, že i s mizernými znalostmi chemie, matematiky a fyziky by mohli mít šanci na přijetí, tedy pokud si ztracené nebo dosud nezískané znalosti co nejdříve doplní. Zajímavější pak byla prohlídka speciální Laboratoře systémové integrity požárně bezpečnostních zařízení, chlouby celé fakulty, dále návštěva dvou laboratoří pro výzkum např. hořlavosti materiálů nebo doby vzplanutí, atd. Největší nadšení především u pánské části 3PO vzbudila ale možnost zastřílet si na výukovém střeleckém trenažeru, a to jak na terč simulující zločince, tak i na letící kachny. Večer jsme pak strávili hraním společenských her na ubytovně – VŠ kolejích, které už ledacos pamatují a patrně si budou pamatovat i naši návštěvu. Druhý den, v pátek 20. března, jsme se hned ráno přesunuli na Integrované bezpečnostní centrum pro Moravskoslezský kraj, největší operační středisko tohoto typu u nás. Studenti se seznámili s historií stavby této jedinečné budovy a následně s jejích chodem, pochopili, jak funguje integrovaný záchranný systém od prvotního zavolání na 112 až po vlastní záchranu lidského života nebo majetku, když jde o vteřiny. Venku nás pak čekalo na posledních pár okamžiků zatmění Slunce. Poslední naše zastávka pak proběhla v Landek Parku, v Muzeu hornictví, jediné expozici báňského záchranářství v ČR. Nejprve jsme si prohlédli expozici záchranářství a pak si povětšinou pánové nasadili slušivé žluté přilby a postupně jsme všichni sfárali důlním výtahem do dolu Anselm. Tam nás provedl vtipný průvodce spletí chodeb a štol, vysvětlil princip práce důlního kombajnu a na chvíli způsobil „absolutní tmu“. Na jarní sluníčko nás opět vyvezl důlní výtah a na nádraží pak autobus. Vlakem zpět do Pardubic jsme dorazili kolem 19. hodiny, snad i s novými informacemi a určitě s novými zážitky.